V roce 1572 byl na poli východně od města založen na základě odkazu hřbitov s kaplí, nahrazenou v letech 1685-1691 dnešním kostelem sv. Anny. Jeho raně barokní stavbu doplnila kamenná ohradní zeď s šestibokou kaplí sv. Floriána v jihovýchodním nároží a v 19. století márnicí v severovýchodním nároží. Kostel byl vystavěn jako zámecký, proto jej postrádáme v popisu kosteleckých kostelů od děkana Bocha z roku 1749. Někdy ve 2. třetině 19. století došlo k výměně krovů za nižší, přitom vznikla i dnešní jednoduchá hlavní římsa. Další opravy se uskutečnily v roce 1891, pravděpodobně tehdy kostel obdržel kovová okna. Roku 1894 byl nedostačující hřbitov rozšířen východním směrem. Interiér byl do dnešní podoby upraven v r. 1903. Dlažba kostela byla pořízena v roce 1913. V roce 1929 byl kostel elektrifikován. Oprava věží se uskutečnila v roce 1932, fasády byly naposledy opraveny v r. 1986.
Orientovaný kostel stojí ve středu starší části hřbitova ohrazeného kamennou ohradní zdí s vjezdovou bránou a dvěma postranními brankami při nárožích na vstupní severní straně podél cesty na Doudleby. Všechny tři vstupy jsou opatřeny kamenným ostěním s půlkruhovým záklenkem a donedávna i plastickou výzdobou (koule a váza na stříškách branek a erb Zárubů z Hustířan), po roce 1990 až na erb odcizenou.
Jednolodní kostel s obdélnou lodí a s věžemi v nárožích plochého západního průčelí končí na východě pětibokým presbytářem s přízemními přístavky sakristie a oratoře po bocích. Stěny kostela člení lizénové rámce a okna se segmentovým nadpražím, na volutové hlavní římse je nasazen nízký krov. Západní průčelí rozděluje plochý pilastrový řád, stěny prolamují tři portály, z nichž střední korunuje alianční erb Františka Karla Záruby z Hustířan a Maxmiliány Terezie z Ugarte. Uvnitř kostela se tato aliance opakuje na jižní patronské lavici u hlavního vstupu. Obě věže ukončují měděným plechem kryté báně s lucernami a makovicemi, trojúhelný nástavec štítu mezi věžemi korunuje kovaný kříž. Za pozornost stojí raně barokní venkovní dveře do kostela a obou sakristií, skládané z velmi širokých fošen.
V interiéru sklenutém valenými klenbami s výsečemi, osazenými na pilíře rozdělující prostor při stěnách do šesti mělkých kaplí, zaujmou kromě vnitřního vybavení z doby výstavby především hlavice pilířů se štukovými hlavicemi, zřejmě upravenými v roce 1903 a obohacenými o secesní hlavičky andílků. Tehdy interiér získal i dnešní výmalbu a kovové okenní výplně. V severní sakristii je osazena pamětní deska z roku 1687 se znakem Zárubů z Hustířan a latinským nápisem A. M. D. G., / S: DEIPARAE V. MARIAE / EIVSQ MATRIS S. ANNAE HONOREM / HANC ECCLESIAM / ILLVSTRISSIMVS DOMINVS DOMINVS / FRANCISCVS CAROLVS L. B. AB HVS / TIRZAN, HAEREDITARIVS DNVS IN KOSTE / LECZ CIS FLVVIVM AQVILAM / EX FVNDAMENTO AEDIFICARI CVRAVIT ANNO / A PARTV VIRGINIS MILLESIMO SEXCEN / TESIMO OCTVAGESIMO SEPtIMO.
Nejvíce pozornosti si zasluhují raně barokní portálový hlavní oltář se zárubovským erbem a s obrazem sv. Anny z r. 1845 a čtyři boční oltáře s bohatou řezbářskou výzdobou s rozvilinami nebo květy. Pozoruhodná je i kazatelna s figurami apoštolů a evangelistů. Dvě z figur bohužel někdo ukradl po roce 1990.
Dvě rekvizice 1. světové války postupně připravily kostel o zvony, z nich nejstarší Josef pocházel z roku 1696, Maria z r. 1836 a Sanktus nebyl datovaný. Nejedná se však o nejstarší zvony, již v roce 1695 se zde nacházely zvony Anna, Jáchym a Josef.
Trojici nových zvonů (Václav, Jan Nepomucký, Vojtěch) z roku 1929 pohltila třetí rekvizice za 2. světové války a dnes jsou jeho zvonové stolice prázdné. Jen krátce zde po r. 1950 zvonil zvon přivezený z Podůlšan.
Původní varhany z roku 1703 od králického varhanáře Gotharda Welzela měly 6 rejstříků v manuálu, dva v pedálu a ojedinělé zdobení píšťal. V roce 1913 je získal MUDr. Perlhefter a z jeho vlastnictví byly v roce 1960 přeneseny do požárem poškozeného kostela v Třebsku u Příbrami. Byly opraveny a rozšířeny a dnes se řadí mezi nejstarší funkční varhany u nás. Jejich zvuk byl zaznamenán na několika gramofonových deskách. Nynější dvoumanuálové varhany (6/3/2) jsou na kůru od roku 1913, kdy je zde osadila varhanářská firma Antonína Mölzera. Nástroj původně postavil Carl Hesse z Vídně v roce 1868 pro jiný kostel. V současnosti je nástroj ve špatném stavu.
Na východní stěnu presbytáře byl v r. 1903 přemístěn přelomený mramorový náhrobník Františka Karla Záruby z Hustířan. Do té doby kryl vstup do krypty. Plochu náhrobníku vyplňují nápisová deska a pod ní zárubovský erb ve věnci, volné plochu na jeho obvodě (cvikly) zdobí symboly smrti – lebky se skříženými hnáty. Latinský nápis má dvě části: VIATOR QUIESCENTIBUS PRECARE / REqUIEM AETERNAM. / QUAE LEGIS VIATOR NON LAPIDI DICTA PUTA, SED TIBI / QUI VIVUS OMNEM LAPIDEM MOVES / MAGNETI SIMILEM DICAS, ILLE FERRUM, / ISTE TRAHIT HOMINES. // HOC CUM INEVITABILE NON SIT / IPSE SIBI SUAEq. FAMILIAE VIVUS / HUNC LAPIDEM POSUIT / ILLUSTRISSIMUS DOMIN. DOMIN. FRANCISCO / CAROLVS COMES ZARUBA DOM. AB HUSTIRZAN / HAEREDITARIUS DOMINUS IN KOSTELETZ CIS / AQUILAM, POTTENSTEIN ET SWOJANOW ETC. / SACRAE CAESAREAE REGIAEq MAJESTATIS ACTVALIS / CAMERARIUS / A: M: DC:XC: VII.
V nepřístupné kryptě je uložena cínová rakev Marie Maxmiliány Zárubové, rozené z Ugarte na Borovnici, pořízená v roce 1711 s dvěma nápisy: In vivis Illustrissimus Dominus Franciscus Carolus S. R. I. Comes Zaruba, Dominus ab Hustiržan S. Caes. Regiaque Majestatis aactualts Camerarius hanc staneam Tumbam, in qua requiescit, fieri fecit A. o. 1710.// In hac Tumba reposita est Illustrissima Domina Maria Maximiliana Comitisa Zarubiana nata Comiisa ab Ugarte, Domina in Borownitz, Martua 24 Martii A. o. 1711. //
Východní části hřbitova vévodí monumentální kříž z roku 1790 přemístěný sem od domu čp. 52 na náměstí, jihovýchodně od kostela stojí kaple sv. Floriána s nízkou stříškou, od počátku 20. století jen chabě nahrazující starší báň s lucernou. Pozoruhodné pohřebiště továrnické rodiny Seykorovy na severní straně chrámu chrání litinový plot s novorománskou výzdobou. Jedná se o sériový výrobek, který najdeme např. v ohrazení rotundy sv. Kříže na pražském Starém Městě. Na stěně kostelní lodi jsou v těchto místech osazeny mramorové reliéfy Ježíše Krista a Panny Marie od Tomáše Seidana z r. 1876. K nejvýznačnějším funerálním památkám hřbitova patří hrobky při severní ohradní zdi. V polovině západní části to je hrobka rodiny lékaře V. Alberta z roku 1906 se sochou anděla se zlomeným křídlem podle modelu ústeckého rodáka Quida Kociána a ve východní části hrobka rodiny továrníka Josefa Dostála z roku 1928 se sochou chlapce od Leoše Kubíčka, vandalsky zničenou v r. 2000. Lokální zajímavostí je nepochybně hrob velitele hasičů Josefa Bedrny, hrdinsky zemřelého při velkém požáru Na skále 16. dubna 1894, ozdobený dnes již ojedinělým litinovým novogotickým pylonem.
Jiří Slavík