1. 6. 2017
Jak jsme stěhovali sochu

Jednoho květnového sobotního rána, socha svatého Jana z kamene vytesána, byla z farního dvora na zahradu přestěhována.

Omlouvám se za úvodní pokus o bonmot, ale přišel mi na mysl v souvislosti s tím, co bych v krátkosti chtěla napsat. Na jedné z brigád v rámci akce F bylo rozhodnuto, že pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého stojící na nedůstojném místě a v nedůstojné pozici čelem ke zdi v rohu farního dvora, bude přemístěna na farní zahradu. Lehce se řekne, hůř se koná.

Ale pustili jsem se do toho. Po vzoru starých Egypťanů přemísťujících obrovské kamenné kvádry při stavbách pyramid za pomoci jednoduchých strojů (páka, nakloněná rovina, kolo na hřídeli) jsme v počtu čtyř mužů a dvou žen nejprve přestěhovali podstavec, ten upevnili a něj po té postavili samotnou sochu. Práce netrvala až tak dlouho. Vše se bez větších komplikací a bez úrazu podařilo. Socha v současné době stojí na zahradě, dívá se dílem na město a dílem na faru a věřte nebo ne, nepatrně se usmívá…
MS

15. 4. 2017
Akce F v naší farnosti

Jak vznikla myšlenka Akce F? Co to je? Začalo to na Silvestra…

Vyslechnutím zprávy o činnosti naší farnosti a o jejím hospodaření, kterou přednesl otec Benedikt na Silvestra 2016 namísto své homilie, jsme se začali zabývat spřádáním myšlenek, plánů, nápadů, vizí co dělat. Úplně nejvíc nás ve zprávě zaujala značně malá část finančních prostředků, kterou jsme díky restitucím ročně „získali“ – kladli jsme si otázky: Co s tím? Dá se s tím něco udělat? Budeme podnikat? Kde zasít, aby pak budoucí generace mohly sklízet? Abychom nepromarnili příležitosti (své hřivny) a něco podnikli s neutěšenou budoucností, kdy naše farnost bude vždycky ta, která bude natahovat ruku a prosit o dotaci z fondu solidarity…

Šlo by něco smysluplného dělat s prostředky, které máme k dispozici? A co máme k dispozici? Výborně… máme domeček, starou orlovnu, prádelnu, garáž a pozůstatky hospodářského zázemí, faru a co ještě? Někde nějaké propachtované pozemky, kousek ne moc podařeně vysazeného lesa… tam naše vědomosti skončily.

To už byl jen krok k prohlídce farního dvora a zamyšlení nad ním a zjištění stavu teras pod farou – tak to je malér. A ne malý. Jak dlouho bude trvat, než naše kameny začnou padat kolemjdoucím na hlavu?

Vznikla v nás myšlenka-úmysl dát ve prospěch objektů naší farnosti, které jsou konec konců naším společným majetkem, nějaký „náš čas“… co kdybychom ze svého volného času, který jistě nějak smysluplně prožijeme doma, dali na oltář farnosti třeba jednu sobotu v měsíci a co kdybychom tu myšlenku šířili dál? K našim kamarádům, našim spolubratrům farníkům? Přece nemůžeme do nekonečna při správě objektů očekávat aktivitu jen od pana Stehlíka, v poslední době od rodiny Fialových, od žen, které uklízí a zdobí kostel, a určitě to nemůžou vytrhnout jednorázové akce, o kterých víme, jako o té dobrodružné Pepy Polnického… a o kolika takových soukromých akcích jednotlivců nevíme?

Přece bychom se měli my, osobně, každý z nás, začít zajímat o svůj majetek, jako se staráme o své domy, o své domácnosti… A jestliže se nepostaráme a nikdo to za nás neudělá, jsme připraveni na to, že domečky spadnou, budeme čekat, až to zub času vyřeší? Má nás to nechat lhostejnými, nemá nás to zajímat?

Na druhou stranu – co budeme mít z toho, že budeme dávat svou energii a určitě nemalé peníze do oprav objektů, které nevyužijeme k nějakému smysluplném účelu, zisku, prospěchu, podnikání? Vrátí se farnosti takové peníze a ta energie v nějakém časovém horizontu? A ejhle – zrodila se vize: Třeba se najde mecenáš a naše farnost bude vyrábět třeba farní pivo… pod značkou Benedikt? Nebo Kostelecký lev? Minipivovary frčí a lidí pivo vždycky zajímalo… ????

Probírali jsme to během jednoho únorového dopoledne s otcem Benediktem, za okny byla mrazivá zima, a tak jsme se dozvěděli, že topí Pánu Bohu do oken, neboť faře chybí zateplení stropu, což by znamenalo vyklidit půdu plnou čehokoli, vytrhat fošny z podlahy, vložit tam izolační materiál a zrekonstruovat podlahu. Tak vám s tím pomůžeme… a vznikla první Akce F (je zřejmá inspirace Akcemi Z?) Oslovili jsme svoje okolí a lidi, s kterými nejvíc komunikujeme, a vyhlásili ji osobním „náborem“ nebo přes email.

V sobotu 18. února jsme v 9 hodin sešli s jasným cílem vyklidit nepořádek na půdě a odvozit co nejvíc věcí do Technických služeb, případně hodnotnější věci umístit někde jinde v prostorách fary… přitom došlo na prohlídku těch objektů, které jsou zmiňovány výše a byl zjištěn všude havarijní stav budov od střech počínaje. Všech jedenáct kamarádů (dorazili dokonce i z jiných farností – konkrétně choceňské a častolovické) se snažilo ze všech sil, a tak jsme okolo 13. hodiny špinaví, ale spokojení, nahlásili panu faráři, že je hotovo, prostory jsou připraveny k provedení zateplení. Parádní „komando“! Zedřeli jsme se, ale byli jsme šťastní z úspěšně zvládnuté první akce F.

Jenže v hlavách už nám přicházely nápady, co dál… jestliže jsme za dva vozíky se sutí a nepořádkem po spočítání nákladů a výnosů prodělali cca 300 Kč, co by se dělo s našimi financemi, kdybychom se pustili do náročnějších stavebních prací? Máme také nějaké další plány v hlavě? Co by se mohlo vymyslet namísto nefunkční prádelny? Třeba přístřešek na stání pro auto? A to by byly teprve náklady! Co s domečkem, co s orlovnou? A na zahradě jsou v havarijním stavu terasy… a nenajde se někde v těch plánech něco, co by nám peníze vydělalo? Nějaké dotace na zkulturnění a zpřístupnění areálu veřejnosti – místo pro setkávání, galerie v orlovně, přednáškový sál?

Bude to jistě dlouhý proces, kdy se ledacos podaří, jiné méně, ale měli bychom se spojit a dokud nám síly ještě slouží, pracovat na budoucnosti – větší finanční samostatnosti – a když někdo řekne: proč bychom to měli dělat? Proč? Protože nechceme před Hospodina přijít s prázdnýma rukama bez hřiven, které nám svěřil. Umíme vzít za práci, tak to bude aspoň to. Třeba v budoucnu někdo vymyslí smysluplnou činnost, která nám a budoucím generacím farníků, umožní přežít bez finančních starostí, s vlastním duchovním pastýřem, kromě toho se všemi střechami nad hlavou, a bude tu žít (a nejen přežívat) soběstačná a hrdá farnost Kostelec nad Orlicí!

Komunikace trochu vázne – nemáme kontakty a nevíme o dalších dobrovolnících, kteří by se chtěli přidat a přijít pomoci. Není povinnost žádného z nás, abychom přišli pokaždé, někdo přijde jednou a víckrát nemůže, jiný bude ochotný pomoci častěji. Nicméně my tam budeme a rádi přivítáme další dobrovolníky.

Ludmila Konvalinková + Petr Pávek