Nejstarší chlenský kostel zřejmě stál na návrší nad Vrbicí, kterému se dodnes říká Na kostele. V místě s dalekým výhledem na jih se tam nedaleko rozhledny nalézají v remízku terénní zbytky nevelkého kostelíka neznámého stáří. Poloha v místě s dalekým výhledem mimo osídlení ukazuje na 13. století nebo na dobu nejvýše o sto let starší. V mapách se toto místo chybně označuje jako Na kastelu. Zda to byl původní chlenský kostel připomínaný k roku 1384 anebo jiný kostel neznámého zasvěcení, nelze zjistit s určitostí.

Vesnice Chleny ve 14. století náležela k panství Litice, prvně se připomíná v roce 1353. Na počátku 16. století za vlády Pernštejnů se Chleny staly součástí panství Potštejn a před polovinou 18. století byly odděleny k nově vytvořenému panství Kostelec nad Orlicí. Vrbice a část Chlínek byly od středověku majetkově odděleny a náležely k Doudlebám. Do husitských válek se zde nacházela plebanie (fara), pak byl kostel podle všeho spravován z Kostelce. Pravděpodobně ve 2. polovině 16. století vznikla jihozápadně od kostela dřevěná štenýřová zvonice, v níž se až do rekvizice 19. 12. 1916 nacházely zvony z r. 1534 (velký, Apolinář), 1577, 1601 a čtvrtý zvon, přelitý v r. 1839. V 17. století byla v kostele zřízena hrobka Bukovských z Hustířan, majitelů panství Přestavlky a Krchleby.

Dnešní barokní kostel sv. Apolináře byl vystavěn v roce 1755 na místě staršího zděného, zřejmě zásluhou kosteleckého děkana Karla Antonína Bocha, za jehož správy se v Chlenech v roce 1760 usídlil kněz. Roku 1784 zde byla zřízena lokálie. Farní budova se stodolou, chlévy, štěpnicí, školou a domkem pro zvoníka se připomínají již v roce 1749. V tomto roce se v kostele kromě hlavního oltáře sv. Apolináře nacházely oltáře Všech svatých a Nejsvětější Trojice. U kostela stála dřevěná kostnice, hřbitov byl již tehdy ohrazen kamennou zdí. Ve chlenské farnosti tehdy žilo: ve Chlenech 159 lidí, v Krchlebech 56, ve Svídnici 149, v Horkách 122, na Prorubech a v Prorubkách 88, na Vrbici 83, v Rájci 80, v Přestavlkách 70 a v Suché Rybné 37 osob. Roku 1857 došlo k povýšení zdejší lokálie na faru. Od roku 1760 se zde do roku 1959 vystřídalo 16 kněží, od roku 1959 je zdejší farnost spravována z Kostelce nad Orlicí.

V roce 1823 byla přestavěna fara a roku 1839 vystavěl Edmund Christen z Kostelce nad Orlicí dnešní věž. Současně byl kostel pokryt taškami, rozšířen hřbitov, ohrazen zdí a zbořena stará zvonice. Zvýšení věže o 2, 2 m kvůli osazení hodin provedl stavitel Karel Tichý z Kostelce nad Orlicí v roce 1904.

Orientovaný kostel s obdélnou lodí a protáhlým, oble uzavřeným presbytářem uzavírá poměrně vysoká věž, osově přiložená k západní straně lodi. Vrcholně barokní fasádu člení lizénové rámce, pod střechou vše ukončuje profilovaná hlavní římsa. Na hřebeni valbové střechy stojí barokní sanktusní vížka. Za zmínku stojí intarzované vnější dveře sakristie na severní straně, zřejmě přenesené ze staršího kostela. Na jižní straně se nachází nepoužívaná předsíň. Kostelní loď má plochý strop, presbytář je sklenut valeně s výsečemi.

Ve 2. polovině 19. století se kromě hlavního oltáře sv. Apolináře nalézaly v kostele postranní oltáře sv. Josefa a sv. Anny s obrazy z r. 1884 , dodanými vídeňským ústavem sv. Lukáše. Na severní straně lodi je umístěn oltář P. Marie (nyní Nejsvětějšího srdce Páně). Současné vybavení kostela je pseudorománské z r. 1905 od Petra Musila ze Žamberka, boční oltáře pocházejí z roku 1894. Křížovou cestu namaloval novoměstský malíř Josef Honěk v roce 1845. V kostele je umístěn obraz sv. Aloisia od kyšperského (letohradského) malíře Jana Umlaufa.

Varhany zhotovil v r. 1854 Jiří Španěl (Spaniel) z Rokytnice v Orlických horách jako jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj (C-f3, 54), jedná se o jeho poslední dílo. Velký zvon zvaný Apolinář z r. 1534 byl rekvírován a na místě rozbit 19. 12. 1916, další zvon přelitý v r. 1839 byl také rekvírován. V r. 1928 byly pořízeny tři zvony od firmy Buřil a Riss v Kuklenách, podlehly rekvizici v roce 1942. Ve věži se zachovaly zvony z r. 1577 od Eliáše Stodoly (cis1), z r. 1601 od Simeona Stodoly (a2) a Umíráček.

Na hřbitově jižně od kostela stojí rokokově vyhlížející kříž s litinovou horní částí, původně náhrobník z roku 1841. U zdi při západní brance stojí poškozený náhrobník z roku 1837, zřejmě nejstarší dochovaný náhrobník zdejšího hřbitova.

Jiří Slavík