Jméno Kostelce ukazuje, že zde křesťanský chrám (castellum – pevnost chrámová) stál již od samého počátku dnešního osídlení. Dosud známé archeologické nálezy dokládají, že se tomu stalo v polovině 13. století. V písemných pramenech se Kostelec prvně objevuje údajně v roce 1303, kdy majitel panství Mikuláš z Potštejna měl darovat podací právo ke kostelu zderazským křížovníkům. Autentickou zmínku o opevněném kostele a o hrazené osadě najdeme však až ve Zbraslavské kronice z r. 1316, kdy při dobývání tvrze zahynul Jan z Vartenberka.

Kostelecký kostel byl od 14. stol. hlavou děkanátu sahajícího od Týniště n. Orl. až po Mladkov. Patřilo mu 36 farností s 27 kostely. V té době bylo město součástí potštejnského panství. Když v r. 1339 markrabě Karel (Karel IV.) dobýval hrad Potštejn, našel jeho pán, loupeživý rytíř Mikuláš, v troskách hlavní věže smrt, připadlo panství královské komoře. Od roku 1352 vlastnily město s přilehlými pozemky různé šlechtické rody (m.j. Jiří z Poděbrad, Jan z Perštejna, Adam Hrzán z Harasova).

Po Bílé hoře si ve Valdštejnových službách vydělal Nizozemec Kašpar Gramb tolik peněz, že si mohl koupit potštejnské panství. Jeho manželka Magdaléna Grambová přivezla z Holandska krajkářské umění a založila tak tradici vamberecké krajky. V roce 1796 koupil od Cavrianiů panství kníže Josef Kinský z Vchynic a Tetova.

Podobu původního kostela neznáme, stál zajisté na místě dnešního kostela a byl obklopen hřbitovem. Zda byl tento kostel nejdříve dřevěný a posléze nahrazen zděným nebo zde od počátku byl budován zděný chrám, nelze bez archeologického výzkumu určit.

Z vybavení původního chrámu, postupně přestavovaného až do 2. poloviny 18. století, se zachovaly zvon Mikuláš, ulitý v roce 1497 Janem Konvářem z pražského Starého města; socha Madony z doby kolem roku 1500 a cínová křtitelnice z roku 1540 zhotovená Václavem Konvářem z Hradce Králové. Tři kovové nohy mají podobu faunů. Sošky apoštolů, které byly na křtitelnici, někdo odcizil.

Válečné rekvizice kostel ochudily o zvony Poplašník z roku 1540, Medián z r. 1587 od zvonaře Hanse Pauera, Poledník z roku 1603 zvonaře Simeona Stodoly z Hradce Králové, Umíráček (1726) a Sanktus (1749). Tyto zvony však převážně visely v dřevěné zvonici, postavené v průběhu 16. století před jihozápadním průčelím kostela. Z pěti zvonů v ní zavěšených se dochoval ještě zvon Ambrož, ulitý v r. 1568 královéhradeckým konvářem Adamem Tarabou.

Ve druhé polovině 17. století prošel kostel barokní přestavbou, z níž dnes známe pouze podobu štítového západního průčelí. V roce 1749 bylo v kamenném ohrazení hřbitova šest kaplí, zvonice, kostnice a bašta pro nekřtěňátka. Součástí kostela tehdy byla i věž s ochozem pro hlásné, vybavená hodinami.

Současný děkanský kostel sv. Jiří nechal v letech 1769-73 postavit Kryštof Gavriani stavitelem Františkem Kermerem (1710-1786) z Hradce Králové. František Kermer byl žákem Kiliána Ignáce Dienzenhofera(1689 až 1751), který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Jedná se o vysoce architektonicky kvalitní pozdně barokní kostel na půdorysu protáhlého (latinského) kříže s trojboce uzavřeným presbytářem, nízkou neprosvětlenou kopulí nad křížením a s čtvercovou sakristií v ose. Presbytář je od lodi oddělen kamennou mřížkou zhotovenou patrně podle návrhu Františka Kermera. Západnímu průčelí dominují po obou stranách dvě hranolovité věže, v nichž jsou umístěny zvony.

Kostel byl po dokončení a po požáru roku 1777 postupně vybavován. Pozdně barokní a rokokové zařízení z období kolem roku 1778 bylo pseudoslohově renovováno v letech 1891-1893. Nad sloupovým klasicizujícím pozdně barokním hlavním oltářem je zavěšen obraz sv. Jiří z r. 1891 od Adolfa Wernera. Na tabernáklu mezi dvěma adorujícími anděly (1778) stojí již zmiňovaná pozdně gotická socha Madony.

Čtyři boční oltáře jsou pozdně rokokové. Na severní straně příčné lodi stojí oltář sv. Václava, na jižní straně sv. Antonína Paduánského, na severní straně lodi Panny Marie Lurdské a jižní sv. Jana Nepomuckého. V podvěží je kaple sv. Kříže s téměř klasicistním sousoším Kalvárie. U předního polopilíře je postavena rokoková kazatelna, lavice z téže doby jsou mistrnou ukázkou řezbářského umění. Křížovou cestu namaloval A. Múhler podle Fiihricha. Pod kruchtou visí obraz sv. Aloise, jehož autorem je J.Umlauf.

U jižních dveří – vedle svatostánku a zpovědnice stojí kříž od akademického sochaře Leoše Kubíčka datovaný do let 1934-1935. Tento kříž daroval patron kostela hrabě František Kinský. Je to jedinečná ukázka modernistického umění, zvláště, když v tomto období tvorba s náboženskou tématikou nebyla příliš častá.

Dnešní varhany jsou dvoumanuálové (16 rejstříků) z r. 1863 od Amadea Hanische z Rychnova n. K., nejstarší známý varhanní pozitiv postavil roku 1698 Theodor Agadoni.

Při chrámu sv. Jiří působila řada výrazných kněžských osobností. Jmenujme alespoň některé z nich: V letech 1653 – 1657 to byl Tomáš Pešina z Čechorodu, kněz, historik a přítel Bohuslava Balbína – který jako mladý kaplan působil na kostelecké škole v roce 1644. Od roku 1934 byl duchovním správcem děkan P. Jan Kuchta, který byl v říjnu 1949 zatčen a odsouzen na 13 let do věznice Mírov. V říjnu 1953 byl jmenován administrátorem P. Josef Petruj, který zde působil až do března 2003.